2025.0300.6
Rozsudky SDEU v 2. polovině roku 2024
Ing. Martin Sádovský
V druhé polovině roku 2024 vydal Soudní dvůr Evropské unie (dále jen "SDEU nebo soud") celkem 23 rozsudků týkajících se výkladu právních ustanovení směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen "směrnice o DPH"). Rozsudky se nejčastěji věnují oblastem nároku na odpočet daně. Zajímavé rozsudky padly v oblasti dodání pozemků včetně inženýrských sítí, zdanění částečné realizace stavebního projektu ve vztahu k náhradě škody, ale také v oblasti zneužívajících praktik spočívajících v zakládání nových společností pod obratem pro registraci k DPH nebo v oblasti zdanění dobíjení elektrických vozidel. K 11 rozsudkům bylo také vydáno stanovisko generálního advokáta, jenž je obvykle vydáváno ve výkladu nových věcí dosud neprojednaných.
NahoruPřehled rozsudků
Rozsudek ve věci C-680/23 ve věci Modexel se zabývá otázkou, zda je možné převést nadměrný odpočet DPH po obnovení činnosti v následujícím období nebo je možné požádat o vrácení daně ve lhůtě dvanácti měsíců po ukončení uvedené činnosti. Rozsudek je zaměřen na výklad čl. 183 směrnice o DPH a soulad portugalského ZDPH. Podle čl. 183 směrnice o DPH mohou členské státy převést nadměrný odpočet daně do následujícího období, nebo vrátit daň v souladu s podmínkami, které si samy stanoví, pokud za dané zdaňovací období výše odpočtu daně překročí výši splatné daně. Společnost Modexel ukončila svoji činnost dne 28. února 2015 a v posledním přiznání k DPH vykázala nadměrný odpočet. Dne 10. května 2016 společnost obnovila svoji ekonomickou činnost a v prvním daňovém přiznání k DPH si uplatnila původně vzniklý nadměrný odpočet. Podle portugalského zákona mohla společnost požádat o vrácení nejpozději do dvanáctí měsíců ode dne ukončení činnosti.
Soud se zabýval výkladem pojmu "následující období" uvedeným v čl. 183 směrnice o DPH. Přiklání se zde k názoru Evropské komise, že je nutné pojem chápat tak, že se jedná o zdaňovací období, která bezprostředně následují po zdaňovacím období, v němž výše odpočtu daně přesahuje výši splatné DPH. Zároveň dovozuje, že jakmile dojde k ukončení ekonomické činnosti, nevzniká nárok na odpočet daně osobě povinné k dani, neboť podstatou pro vznik nároku na odpočet daně je existence ekonomické činnosti.
Proto při ukončení činnosti neexistuje žádné následující období ve smyslu čl. 183 směrnice o DPH, do kterého by bylo možné převést nadměrný odpočet. Závěrem tak soud rozhodl, že je plně v souladu s čl. 183 směrnice o DPH úprava, která neumožňuje převod nadměrného odpočtu při ukončení činnosti do následujícího období, ale je možné požádat o vrácení odpočtu ve lhůtě dvanácti měsíců po ukončení činnosti, pokud jsou dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity.
V rozsudku ve věci C-622/23 rhtb je položena otázka, zda částka, kterou je objednatel díla povinen zhotoviteli zaplatit, podléhá DPH i v případě, že nedojde k (úplnému) provedení díla, avšak zhotovitel byl ochoten plnit a bylo mu v tom zabráněno okolnostmi na straně objednatele díla (například zrušením realizace daného díla).
Společnost rhtb jakožto poskytovatel služby uzavřel s příjemcem služby společností Parkring smlouvu o dílo spočívající v realizaci stavebního projektu. V průběhu realizace však příjemce odstoupil od smlouvy. Poskytovatel požádal příjemce o zaplacení sjednané ceny po odečtení nákladů ušetřených v důsledku neodůvodněného vypovězení smlouvy.
Soudní dvůr rozhodl, že uvedenou částku je nutné považovat za odměnu za poskytnutí služby za úplatu ve smyslu směrnice o DPH. Ve svém odůvodnění vylučuje, že by uvedená částka byla náhradou škody, a to s ohledem na již započetí prací, snahy poskytovatele dokončit dílo a částku očištěnou od částek uspořených z důvodu neuskutečnění díla. Takovou částku nelze považovat za paušální náhradu sloužící k odškodnění za utrpěnou újmu.
Rozsudek ve věci C-594/23 Lomoco Development a další řeší otázku zdanění dodání pozemku, na kterém se ke dni dodání nacházejí pouze základy stavby pro bydlení a na některých pozemcích jsou vybudovány přípojky k elektrickým sítím, vodě, teplu a kanalizaci. Soud řeší, zda lze takové pozemky osvobodit podle čl. 135 odst. 1 písm. k) směrnice o DPH nebo podléhají DPH.
Podle čl. 135 odst. 1 písm. k) směrnice o DPH členské státy osvobodí dodání nezastavěného pozemku, kromě stavebního pozemku ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. b). Pojem "stavební pozemek" je podle čl. 12 odst. 3 směrnice o DPH vymezen jako jakýkoliv neupravený nebo upravený pozemek, který jako stavební pozemek vymezují členské státy. Soud však dodává, že je nutné respektovat cíl článku 135 odst. 1 písm. k) směrnice o DPH, a to osvobodit od DPH pouze dodání nezastavěných pozemků, které nejsou určeny k zástavbě. Soudní dvůr také analyzuje, zda základy nelze považovat již za budovu nebo její část, avšak dochází k tomu, že dosavadní judikatura nemůže dané rozhodnutí ovlivnit. To však vylučuje i s ohledem na to, že budovu nebo její část je nutné svázat s kritériem prvního obydlení. To však není u pouhých vybudovaných základů možné.
Proto rozhodl, že dodání pozemku, na kterém se v okamžiku tohoto dodání nacházejí pouze základy stavby pro bydlení, představuje dodání "stavebního pozemku", které podléhá DPH.
Rozsudek ve věci C-475/23 Voestalpine Giesserei Linz se zabývá prvotně otázkou nároku na odpočet daně z pořízeného zboží, které pořizovatel následně bezúplatně poskytne subdodavateli k provedení prací ve prospěch pořizovatele.
Rakouská společnost VGL usazená v Rakousku vyrábí v rámci své ekonomické činnosti různé odlitky. Odlitky nechává zpracovávat v Rumunsku, kde je registrována pro účely DPH. Za tímto účelem uzavřela rámcovou smlouvu se společností Austrex Handels GmbH (dále jen "společnost Austrex"), usazenou v Rakousku, která může využívat služeb subdodavatele, a sice společnosti Global Energy Products SA (dále jen "společnost GEP") usazené v Rumunsku. Společnost GEP zpracovává odlitky vyráběné společností VGL. Po zpracování společnost VGL odlitky odesílá a fakturuje zákazníkům v Evropské unii. Společnost VGL poskytuje společnosti Austrex budovu, kterou vlastní, v Rumunsku na základě užívacího práva. Společnost VGL rovněž poskytuje společnosti GEP bezúplatně jeřáb, který nabyla a nechala na pozemku v Rumunsku nainstalovat.
Soud opakuje základní pravidlo vyplývající ze směrnice o DPH a z judikatury SDEU pro uplatnění nároku na odpočet daně. V daném kontextu zvýrazňuje důležitost existence přímé a bezprostřední souvislosti mezi zaprvé pořízením tohoto zboží a zadruhé jedním nebo několika zdanitelnými plněními, které společnost VGL uskutečnila na výstupu, nebo v případě, že tomu tak není, celkovou ekonomickou činností posledně uvedené společnosti. Z okolností vyplývá, že bez jeřábu pořízeného společností VGL by zpracování odlitků, jejichž váha přesahuje deset tun, nebylo možné, proto je pořízení jeřábu nezbytné pro zpracování. Současně však ukládá vnitrostátnímu soudu, zde rakouskému, ověřit existenci přímé a bezprostřední vazby a zároveň také, zda náklady na pořízené zboží vstupují do ceny jednoho nebo několika zdaněných plnění na výstupu či zda nelze náklady považovat za režijní vstupující do cen plnění na výstupu. Nárok na odpočet daně může být společnosti VGL z jeřábu uznán, pokud se poskytnutí jeřábu omezilo pouze na to, co je nezbytné k zajištění zpracování odlitků na účet společnosti VGL. Pokud by tomu tak nebylo a poskytnutí jeřábu by bylo nad rámec nezbytnosti pro plnění na výstupu, pak lze uznat nárok na odpočet daně pouze ve vztahu k plněním na výstupu nebo k ekonomické činnosti společnosti VGL.
Podstatou druhé otázky je možnost odmítnutí nároku na odpočet daně v případě, že společnost nevedla oddělené účetnictví pro svou stálou provozovnu v Rumunsku a z toho důvodu není možné ověřit náklady na pracovní sílu použitou na odlitky a ani na celou zpracovatelskou činnost. V tomto soud rozhodl, že nelze odejmout nárok na odpočet daně, pokud jsou splněny hmotněprávní podmínky pro…
