2024.0102.1
Rozsudky SDEU ve 2. polovině roku 2023
Ing. Martin Sádovský
Ve 2. polovině roku 2023 vydal Soudní dvůr Evropské unie (dále jen "SDEU nebo soud") celkem 11 rozsudků týkajících se výkladu právních ustanovení směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen "směrnice o DPH"). Nejvíce sporných a nejasný otázek vzniklo ve výkladu osvobození od daně, a to celkem v 5 případech. Ke 4 rozsudkům ve věci C-615/21, C-180/22, C-249/22 a C-288/22 bylo také vydáno stanovisko generálního advokáta, jenž je obvykle vydáváno ve výkladu nových věcí dosud neprojednávaných.
Předmětem sporu byly různé oblasti s žádnou významnou převahou jedné z nich. Zajímavé rozsudky se týkaly zejména stanovení místa plnění u poskytovaní služeb erotických videochatů provozovateli platformy, posouzení činnosti člena představenstva akciové společnosti, činnosti veřejnoprávního rozhlasu a televize nebo posouzení poskytnutí dárku k předplatnému časopisu.
1. V rozsudku ve věci C-532/22 Westside Unicat bylo podstatou sporu stanovení místa plnění u poskytnutí služby spočívající ve vytváření digitálního obsahu ve formě interaktivních videochatů erotické povahy natáčených nahrávacím studiem s cílem zpřístupnit je provozovateli internetové vysílací platformy, aby mohly být šířeny tímto provozovatelem na této platformě. Předběžná otázka tak směřovala na výklad, zdali se u takového poskytnutí služby stanoví místo plnění podle čl. 53 Směrnice o DPH (§ 10b ZDPH), který se používá pro poskytování služeb v oblasti kultury, umění sportu, vědy, vzdělávání, zábavy a podobných služeb.
Westside Unicat je společnost se sídlem v Rumunsku, která provozuje nahrávací videostudio. Její hlavní hospodářská činnost spočívá v prodeji erotického digitálního obsahu společnosti StreamRay USA Inc. (dále jen "StreamRay"), zejména v podobě online a osobních vizuálních komunikací (dále jen "videochaty") uskutečňovaných s účinkujícími. Společnost StreamRay je právnická osoba zapsaná ve Spojených státech, která na svých internetových stránkách živě vysílá videa z těchto relací a zpřístupňuje svým zákazníkům, fyzickým osobám, rozhraní nezbytné pro interakci s účinkujícími.
Soudní dvůr v úvodu připomíná, že články 44 a 45 směrnice o DPH představují obecná pravidla pro stanovení místa plnění u poskytnutí služby a čl. 46 až 59a směrnice o DPH jsou pravidla pro zvláštní případy poskytování služeb. Při aplikaci těchto pravidel je nutné postupovat vždy tak, že má přednost zvláštní pravidlo, tj. konkrétní nebo užší právní norma, před obecnými pravidly, pokud se na dané posouzení vztahuje. Uplatní se tak pravidlo "lex specialis derogat generali" neboli zvláštní zákon ruší obecný.
Podle čl. 53 směrnice o DPH je místem plnění místo, kde se skutečně akce koná, a to u poskytnutí služby spočívající v oprávnění ke vstupu na kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce, jako jsou veletrhy a výstavy nebo vedlejší služby související se vstupem osoby povinné k dani. Podle obvyklého smyslu se pojem "akce" označuje představení pro veřejnost. Současně soud doplňuje, že podle čl. 32 prováděcího nařízení č. 282/2011 podstatným rysem služeb, na které se uplatní čl. 53 směrnice o DPH, je udělení oprávnění ke vstupu na akci zákazníkům výměnou za vstupenku nebo úplatu.
Závěrem soud danou věc rozhodl tak, že služby poskytované nahrávacím videochatovým studiem provozovateli internetové platformy a tvorba digitální obsahu ve formě interaktivních videochatů erotické povahy nespadá do působnosti čl. 53 směrnice o DPH, neboť se jedná o služby spočívající v šíření uvedeného obsahu provozovatelem jeho vlastním zákazníkům.
Pozn. aut.: Protože se nepoužije zvláštní pravidlo, použije se na daný případ obecné pravidlo podle čl. 44 směrnice o DPH, a to z důvodu, že příjemce těchto služeb je osobou povinnou k dani. Finální produkt, tj. videochaty poskytované provozovatelem platformy koncovým zákazníkům, kteří jsou osobou nepovinnou k dani, však budou posuzovány podle čl. 58 směrnice o DPH, tj. jako elektronicky poskytované služby.
2. V rozsudku ve věci C-505/22 Deco Proteste – Editores Lda byla položena předběžná otázka, zdali je poskytnutí dárku ve formě tabletu nebo chytrého telefonu s hodnotou do 50 EUR k zaplacenému předplatnému periodicky vydávaných časopisů a) bezúplatné dodání odlišné od předplatného periodického tisku, nebo b) součást jediného plnění prováděného za úplatu a nebo c) součást obchodního balíčku, který se skládá z hlavního plnění (předplatné časopisu) a vedlejšího plnění (poskytnutí dárku), přičemž se toto vedlejší plnění považuje za poskytnuté za úplatu a odvíjející se od předplatného časopisu.
Deco Proteste – Editores je společnost se sídlem v Portugalsku, která vydává a prodává časopisy a jiné informační materiály o ochraně spotřebitele. Tyto produkty prodává pouze na základě předplatného. V rámci propagačních kampaní, jejichž cílem je přilákat nové zákazníky, nabízí novým předplatitelům dárek k předplatnému, který může sestávat z tabletu nebo chytrého telefonu, jehož jednotková hodnota je vždy nižší než 50 eur. Dárek k předplatnému je těmto předplatitelům zasílán poštou s jejich časopisem po zaplacení první měsíční platby předplatného, jejíž výše je totožná s výší dalších měsíčních plateb. Vzhledem k tomu, že nebyla stanovena žádná minimální doba předplatného, předplatitelé si mohou dárek k předplatnému po zaplacení první měsíční platby bez postihu ponechat, a to i v případě ukončení předplatného.
Soud úvodem připomíná, že každé plnění za běžných podmínek musí být považováno za vlastní a samostatné. Pokud se však skládá plnění z několika prvků, nesmí být uměle rozdělováno, aby nebyla narušena funkčnost systému DPH. Vychází tak z předpokladu, že za jediné plnění se považuje takové plnění, když je více dílčích plnění nebo úkonů poskytnuto osobou povinnou k dani zákazníkovi tak těsně spojeno, že objektivně tvoří jediné nedělitelné hospodářské plnění, jehož rozdělení by bylo umělé. Při posuzování je nutné také určit další charakteristické prvky plnění z hlediska průměrného spotřebitele.
Dále soud konstatuje, že za jediné plnění je považováno také plnění obsahující jeden nebo více prvků, které jsou hlavním plněním, a jiné prvky jsou vedlejším plněním, avšak sdílejí daňový osud hlavního plnění. Při posuzování je nutno vycházet z toho, že vedlejší plnění k plnění hlavnímu se stává vedlejším, pouze pokud samo o sobě není pro zákazníka cílem, nýbrž jen prostředkem k získání hlavního plnění poskytovatele za nejvýhodnějších podmínek. Nutné je také zohlednit hodnotu každého plnění (např.…
