Předchozí část článku
Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání
výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (tzv. zákon o uznávání
výsledků dalšího vzdělávání), nabývá účinnosti až od 1. srpna 2007 a
změny ZDP související se zavedením nových dvou forem daňových výhod motivující
fyzické osoby k účasti na systému dalšího vzdělávání přináší v části sedmé.
1.1 ÚHRADA ZA ZKOUŠKY OVĚŘUJÍCÍ VÝSLEDKY DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
JAKO NOVÁ NEZDANITELNÁ ČÁST ZÁKLADU DANĚ
První formu daňové výhody motivující fyzické osoby k
dalšímu vzdělávání představuje s účinností od 1. 8. 2007 nová nezdanitelná
část základu daně ve výši úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího
vzdělávání.
V ust. § 15 ZDP byl
doplněn nový odstavec 8, podle kterého si může poplatník od základu daně
odečíst úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona č.
179/2006 Sb., pokud nebyly hrazeny zaměstnavatelem ani nebyly uplatněny jako
výdaj podle
§ 24 ZDP poplatníkem s příjmy podle
§ 7 ZDP, nejvýše však do stanovených ročních limitů. Novou
nezdanitelnou část základu daně lze odečíst nejvýše do výše 10 000 Kč, u
poplatníka, který je osobou se zdravotním postižením, lze takto odečíst až
13 000 Kč a, jedná-li se o poplatníka, který je osobou s těžším zdravotním
postižením, pak až 15 000 Kč.
Zbývající změny stanoví postup při uplatnění
této nové nezdanitelné části základu daně při ročním zúčtování záloh a daňového
zvýhodnění u poplatníka s příjmy podle
§ 6 ZDP (u zaměstnance):
do ust. § 38k odst. 5
ZDP bylo doplněno nové písm. j), podle kterého zaměstnavatel u
zaměstnance s podepsaným prohlášením k dani přihlédne při výpočtu daně v rámci
ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění k nové nezdanitelné částce
základu daně uvedené v
§ 15 odst. 8 ZDP, podepíše-li
poplatník (zaměstnanec) do 15. února za bezprostředně uplynulé zdaňovací období
písemné prohlášení o tom, v jaké výši zaplatil úhrady za zkoušky ověřující
výsledky dalšího vzdělávání podle
§ 15 odst. 8 ZDP. Dosavadní
písm. j) bylo novelou označeno jako písm. k).
do ust. § 38l odst. 1
ZDP bylo doplněno nové písm. l), podle kterého nárok na snížení
základu daně o novou nezdanitelnou částku prokazuje zaměstnanec zaměstnavateli
(plátci daně) potvrzením o výši zaplacené úhrady za zkoušku ověřující
výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků
dalšího vzdělávání (odkaz na zákon č. 179/2006 Sb.).
To znamená, že fyzická osoba s příjmy podle
§ 6 ZDP (zaměstnanec) může odpočet nové nezdanitelné
části základu daně uplatnit po uplynutí roku u zaměstnavatele v žádosti o roční
zúčtování záloh a daňového zvýhodnění na základě předloženého potvrzení o výši
zaplacené úhrady za zkoušku ověřující výsledky dalšího vzdělávání, anebo příp.
v přiznání k dani z příjmů fyzických osob u správce daně. Podmínkou ovšem je,
že tyto úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání za něj
nezaplatil v průběhu zdaňovacího období jeho zaměstnavatel.
1.2 ÚHRADA ZA ZKOUŠKY OVĚŘUJÍCÍ VÝSLEDKY DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
JAKO DAŇOVÝ VÝDAJ U POPLATNÍKA S PŘÍJMY PODLE
§ 7 ZDP
Druhá forma daňové výhody motivující fyzické osoby v
systému dalšího vzdělávání přichází v úvahu pouze u poplatníků s příjmy podle
§ 7 ZDP. Podle § 24 odst. 2 nového písm. zv) ZDP může
tento poplatník uplatnit úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího
vzdělávání (podle zákona č. 179/2006 Sb.) nově jako daňový výdaj, jestliže
souvisejí s jeho podnikatelskou nebo jinou samostatně výdělečnou činností,
nejvýše však 10 000 Kč. U poplatníka, který je osobou se zdravotním
postižením, lze za zdaňovací období odečíst až 13 000 Kč, jedná-li se o
poplatníka, který je osobou s těžším zdravotním postižením, až 15 000
Kč.
To znamená, že fyzická osoba s příjmy podle
§ 7 ZDP (poplatník s příjmy z podnikatelské nebo jiné
samostatné výdělečné činnosti) má dvě možnosti, jak tuto daňovou výhodu
uplatní. Úhradu za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání si může
odečíst od základu daně podle
§ 15 odst. 8 ZDP v daňovém přiznání, anebo
si ji může uplatnit jako daňový výdaj podle
§ 24 odst. 2 písm. zv) ZDP, ovšem
jen za předpokladu, že toto další vzdělávání souvisí s jeho podnikatelskou nebo
jinou samostatně výdělečnou činností.
Podle ust.
§ 227 až 235 nového ZP
zaměstnavatel pečuje o odborný rozvoj zaměstnanců, kterým se rozumí zaškolení a
zaučení (u zaměstnanců, kteří nastupují do zaměstnání bez kvalifikace), odborná
praxe absolventů škol, prohlubování kvalifikace a zvyšování kvalifikace.
Prohlubováním kvalifikace se rozumí její
průběžné doplňování, udržování a obnovování, kterým se nemění její podstata a
které umožňuje zaměstnanci sjednaný výkon práce (může jít o školení, studium
nebo jiné formy vzdělávání). Prohlubování kvalifikace se považuje za výkon
práce, za který náleží zaměstnanci mzda nebo plat (zaměstnanec je povinen
prohlubovat si svoji kvalifikaci). Výdaje na prohlubování kvalifikace hradí
zaměstnavatel a zaměstnanec se na tom může podílet (např. může být též uzavřena
tzv. kvalifikační dohoda).
Zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty
kvalifikace (zvýšení, získání nebo rozšíření). Jedná se o školení, studium,
vzdělávání, nebo jinou formu přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, která
je v souladu s potřebou zaměstnavatele. Zaměstnanci po dobu zvyšování
kvalifikace přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu, která se
posoudí u zaměstnance jako zdanitelný příjmem ze závislé činnosti a u
zaměstnavatele jako daňový výdaj - náklad. Zaměstnavatel může se zaměstnancem v
těchto případech uzavřít tzv. kvalifikační dohodu.
Na straně zaměstnavatele jsou podle
§ 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP za
daňově uznatelné prohlášeny výdaje (náklady) na vzdělávání a rekvalifikaci
zaměstnanců zabezpečovanou jinými subjekty. Vzdělávání zaměstnanců ZDP blíže
nedefinuje a lze za něj tedy považovat - v souladu s novým zákoníkem práce -
jak výdaje zaměstnavatele vynaložené na prohlubování kvalifikace, tak i na
zvyšování kvalifikace včetně školení, studia, nebo jiné formy přípravy k
dosažení vyššího stupně vzdělání. Pokud ovšem vzdělávání nesouvisí s podnikáním
zaměstnavatele, resp. není v souladu s jeho potřebami, nelze výdaje na takové
vzdělávání považovat u zaměstnavatele za daňově uznatelné.
Podle § 6
odst. 9 písm. a) ZDP jsou od daně z příjmů osvobozeny částky
vynaložené zaměstnavatelem na doškolování zaměstnanců za podmínky, že souvisí s
předmětem činnosti zaměstnavatele (je v zájmu zaměstnavatele). Toto osvobození
se nevztahuje na částky vyplacené zaměstnancům jako náhrada za ušlý příjem
(náhrada mzdy, studijní příspěvek apod.) za dobu nepřítomnosti zaměstnance.
Doškolováním se rozumí všechny formy vzdělávání včetně rekvalifikací (§ 108 až 110 zákona č. 435/2004 Sb., o
zaměstnanosti), při kterých se nejedná o získání vyššího stupně vzdělání. Za
doškolování nelze považovat např. studia na střední škole při zaměstnaní,
které končí např. maturitní, závěrečnou zkouškou či absolutoriem, nebo studia
na vysokých školách v rámci akreditovaného studijního programu - bakalářského,
magisterského a doktorského (které se považuje za tzv. soustavnou přípravu
dítěte na budoucí povolání). Za doškolování nelze považovat ani školení,
studium nebo jinou formu vzdělávání, které nesouvisí s předmětem činnosti
zaměstnavatele (které není v souladu s potřebami zaměstnavatele). To znamená,
že výdaje vynaložené na vzdělávání zaměstnance, při kterém je dosažen vyšší
stupeň vzdělání nebo které není v souladu s potřebami zaměstnavatele, by se na
straně zaměstnance muselo posoudit dle cit. ustanovení jako zdanitelný příjem
ze závislé činnosti.
Podle § 6
odst. 9 písm. d) ZDP je osvobozeno od daně z příjmů u
zaměstnance nepeněžní plnění hrazené zaměstnavatelem ze stanovených zdrojů
(např. FKSP, sociálního fondu, ze zisku po zdanění případně na vrub daňově
neuznatelných výdajů (nákladů) a poskytnuté zaměstnanci nebo jeho rodinným
příslušníkům ve formě možnosti používat vzdělávací zařízení. To tedy znamená,
že pokud by zaměstnavatel hradil zaměstnanci z vymezených finančních prostředků
např. studium, které vede k získání vyššího stupně vzdělání nebo které není v
souladu s potřebami zaměstnavatele, jednalo by se na straně zaměstnance o
příjem osvobozený od daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterého se neplatí
ani pojistné.
Od 1. 1. 2007 je také možné, aby nepeněžní
plnění ve formě možnosti použití vzdělávacích zařízení poskytoval
zaměstnavatel zaměstnancům za podmínek stanovených v režimu nového ust.
§ 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP
(jako zaměstnanecký benefit). V takovém případě by se ovšem zmíněné nepeněžní
plnění u zaměstnance posoudilo jako zdanitelný příjem ze závislé činnosti, ze
kterého by se platilo též pojistné a na straně zaměstnavatele nově jako daňový
výdaj (náklad).
V souvislosti s novelou zákona o pojistném na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní politiku v zaměstnanosti se nepodařilo v
rámci pozměňovacích návrhů v Parlamentu ČR uplatnit změnu v ustanovení
§ 6 odst. 9 písm. s)
ZDP, ve kterém je nutné s účinností od zúčtování mzdy za leden 2007
upřesnit limit pro daňové osvobození příspěvku na penzijní připojištění se
státním příspěvkem placeným zaměstnavatelem na účet zaměstnance u penzijního
fondu. V rámci nejbližší technické novely ZDP proto bude provedena změna v
tomto ustanovení ještě se zpětnou účinnosti, a to od počátku zdaňovacího období
2007.
Podle stávajícího znění§ 6 odst. 9 písm. s)
ZDP (v roce 2006 písmenu u) je maximální 5% limit pro daňové
osvobození příspěvku zaměstnavatele na penzijní připojištění se státním
příspěvkem poukázaného na účet jeho zaměstnance u penzijního fondu vázán na
výši vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení
a navíc se pojistné na sociální zabezpečení z tohoto příspěvku neplatí (ani z
jeho zdanitelné části, poskytnuté nad 5% limit pro daňové osvobození).
Od ledna 2007 se ale do vyměřovacího základu pro
pojistné na sociální zabezpečení zahrnují všechny zdanitelné příjmy
zaměstnance. Tj. měla by se tam zahrnout i případná zdanitelná část příspěvku
zaměstnavatele, jejíž výše ovšem není známa a je ji nutno nově vypočítat právě
z vyměřovacího základu pro pojistné. Při stanovení vyměřovacího základu pro
pojistné na sociální zabezpečení se nově vychází z celkového zdanitelného
příjmu zaměstnance, který v tomto případě ale nelze přesně stanovit, protože
není známa zdanitelná část příspěvku. Tento problém (rozpor), tj. že nově musí
být nejdříve známá výše zdanitelných příjmů a až pak bude možné stanovit výši
vyměřovacího základu pro pojistné, bude řešen v roce 2007 nejbližší novelou
ZDP, a to se zpětnou účinností (od zúčtování mzdy za leden).
V ust.
§ 6 odst. 9 písm. s)
ZDPse proto navrhuje změna ve způsobu stanovení výše
zmíněného limitu, a to tak, že příspěvek zaměstnavatele na penzijní
připojištění se státním příspěvkem poukázaný na účet jeho zaměstnance u
penzijního fondu bude od ledna 2007 osvobozen od daně z příjmů maximálně do
výše 5 % částky stanovené postupem pro určení vyměřovacího základu
zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, přičemž do této částky se nezahrnuje příspěvek
zaměstnavatele na penzijní připojištění se státním příspěvkem. O tomto
postupu budou plátci daně informováni s největší pravděpodobností také na
internetových stránkách Ministerstva financí. Dle navrhované úpravy se tedy
vypočte 5% limit prakticky z fiktivního vyměřovacího základu zaměstnance, do
něhož nebude započtena případná zdanitelná část zmíněného příspěvku
zaměstnavatele.
Příklad č. 1
Bude-li měsíční zdanitelná mzda zaměstnance činit 10 000 Kč a
příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění 800 Kč, bude postup
následující:
výpočet 5% měsíčního limitu pro daňové osvobození
příspěvku na penzijní připojištění u zaměstnance:
Nejprve se zjistí část příspěvku, která je osvobozena od daně z
příjmů z tzv. fiktivního vyměřovacího základu pro pojistné, tj. 5 % z 10 000
Kč, což je 500 Kč. To znamená, že dani bude podléhat z příspěvku ve výši 800 Kč
jen částka ve výši 300 Kč (500 Kč je od daně osvobozeno). Pak se stanoví
skutečný vyměřovací základ zaměstnance pro pojistné, tzn. že ten bude činit 10
300 korun, a z této částky odvede pojistné zaměstnavatel za zaměstnance i za
sebe.
- 2. výpočet 3% ročního limitu pro zahrnutí příspěvku na
penzijní připojištění do daňově uznatelných výdajů (nákladů) u
zaměstnavatele:
Úhrn vyměřovacích základů za zdaňovací období činí 123 600 Kč (12
x 10 300), tj. 3 % z toho činí částku 3 708 Kč. Na příspěvcích bylo zaplaceno
zaměstnavatelem 9 600 Kč (12 x 800). To znamená, že z částky 9 600 Kč může
zaměstnavatel zahrnout do daňově uznatelných nákladů jen částku 3 708 korun a
částka 5 892 Kč nebude na straně zaměstnavatele daňově uznatelná.
4.1 NÁHRADA MZDY ZA PRVNÍCH 14 DNŮ TRVÁNÍ DOČASNÉ PRACOVNÍ
NESCHOPNOSTI
Zákon č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím nového zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském
pojištění, obsahuje v části sedmnácté změny ZDP reagující na novou
připravovanou úpravu v oblasti nemocenském pojištění. Nový systém nemocenského
pojištění, jehož účinnost byla posunuta o jeden rok, zavede od 1. 1.
2008 mimo jiné účast zaměstnavatelů na finančním zabezpečení zaměstnance v
počátečním období dočasné pracovní neschopnosti.
Nestandardní úpravou je právě nový způsob placení
náhrady mzdy nebo platu v období prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní
neschopnosti (karantény), kterou má vyplácet namísto nemocenského od tohoto
data zaměstnavatel ze svých vlastních finančních prostředků podle
§ 192 až 194 nového zákoníku práce (nikoliv
jako dosud z prostředků nemocenského pojištění). Nemocenské má náležet všem
pojištěncům bez rozdílu (tedy i OSVČ) v budoucnu až od 15. dne trvání
pracovní neschopnosti (za kalendářní dny). Nová náhrada mzdy nebo platu
bude náležet jen za pracovní dny nebo svátky a její výše se bude upravovat
podle redukčních hranic platných pro výpočet dávek nemocenského pojištění.
Zákonná výše náhrady mzdy (tzv. základní výměra)
je stanovená v ust.
§ 192 odst. 2 ZP a přísluší za první
tři pracovní dny nemoci ve výši 30 % z redukovaného denního průměrného výdělku
(dosud je to jen 25 % za první tři kalendářní dny), od čtvrtého dne do konce
druhého týdne pracovní neschopnosti pak ve výši 69 % a náhrada se bude snižovat
o 50 %, půjde-li o případy, kdy se nemocenské podle předpisů o nemocenském
pojištění snižuje na polovinu. Ta část náhrady mzdy (platu), která bude
dohodnuta nebo stanovena nad nárokovou výši (nad základní výměru) však
podle
§ 192 odst. 3 zákoníku práce nesmí
převýšit průměrný měsíční čistý výdělek zaměstnance.
Novelou, která byla přijata zákonem č. 189/2006 Sb.,
bylo v ust. § 4 odst. 1 písm. h)
ZDP stanoveno, že od daně z příjmů je u fyzických osob (zaměstnanců)
osvobozen příjem získaný ve formě náhrady mzdy (platu) nebo sníženého platu
(snížené odměny) po dobu prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti
(karantény) podle zvláštních právních předpisů.
To znamená, že náhrada mzdy nebo platu, kterou bude
vyplácet od roku 2008 zaměstnavatel ze svých prostředků za prvních 14 dnů
trvání dočasné pracovní neschopnosti podle
§ 192 až 194 zákoníku práce, byla dle stávající
právní úpravy v ZDP u zaměstnance osvobozena od daně z příjmů ze závislé
činnosti, tedy jak její nároková část podle zvláštního právního předpisu, tak i
její část stanovená nebo dohodnutá nad základní výměru. Celá náhrada mzdy nebo
platu po dobu trvání prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti by tedy zatím
nepodléhala ani sociálnímu a zdravotnímu pojištění a pro zaměstnavatele by byla
podle
§ 24 odst. 2 písm. p) ZDP daňově
uznatelným výdajem (nákladem).
Lze ovšem očekávat, že do nabytí účinnosti nového
zákona o nemocenském pojištění pravděpodobně dojde k určitým změnám.
Snahou je daňové osvobození vztáhnout jen na základní výměru náhrady vymezenou
v
ust. § 192 odst. 2 zákoníku práce,
nikoliv na tu část náhrady, která bude dohodnuta nebo stanovena nad základní
výměru. To by znamenalo, že tato navýšená a zdanitelná část náhrady mzdy nebo
platu by pak v budoucnu podléhala srážce pojistného a na straně zaměstnavatele
by byla daňově neuznatelná, resp. by mohla mít charakter tzv. zaměstnaneckého
benefitu, tj. pak by byla daňově uznatelná za podmínek stanovených v ust.
§ 24 odst. 2 písm. j) bod 5
ZDP.
Grafické znázornění daňového posuzování některých příjmů
plynoucích zaměstnancům v době trvání dočasné pracovní neschopnosti
Druh příjmu | Zdanitelný
příjem u zaměstnance | Pojistné na soc. a
zdrav. pojištění | Daňový náklad (výdaj)
u zaměstnavatele |
Do konce roku 2007 | | | |
Nemocenské | Ne | Ne | Vyplácí se z prostředků NP |
Od roku 2008 | | | |
Náhrada mzdy (platu) za prvních 14 dnů trvání DPN
do výše základní výměry podle
§ 192 odst. 2 ZP | Ne | Ne | Ano |
Náhrada mzdy za prvních 14 dnů trvání DPN -
dohodnuta nebo stanovena nad základní výměru podle
§ 192 odst. 3 ZP | Ne (lze očekávat změnu) | Ne (lze očekávat změnu) | Ano (lze očekávat změnu) |
Nemocenské od 15. dne trvání DPN | Ne | Ne | Bude vyplácet OSSZ z prostředků NP |
DPN = dočasná pracovní neschopnost
Nahoru4.2 DÁVKY ÚRAZOVÉHO POJIŠTĚNÍ
Zákon č. 267/2006 Sb., o změně zákonů
souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, nabývá
účinnosti až od 1. 1. 2008 a novela ZDP je zde uvedena v části sedmé v
čl. VII. Novelou se v ustanovení § 4
odst. 1 ZDP doplnilo nové písm. zo), podle kterého je od daně z
příjmů u fyzických osob osvobozen od roku 2008 příjem získaný ve formě dávek
z úrazového pojištění (odkaz na zákon č. 266/2006 Sb.).
Nový zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění
zaměstnanců, s účinností od 1. ledna 2008 zakládá placení pojistného na úrazové
pojištění zaměstnanců a jejich odškodnění v případě poškození zdraví pracovním
úrazem nebo nemocí z povolání na bázi sociálního pojištění a pojištěným bude
nově zaměstnanec, nikoliv jako dosud zaměstnavatel.
Úrazové pojištění budou provádět od r. 2008 okresní
správy sociálního zabezpečení a Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). V
zákoně je obsažen rovněž seznam nemocí z povolání. Nařízení vlády č. 290/1995
Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, se ke stejnému datu zrušuje.
Dále se ke stejnému datu zrušuje také vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se
stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu
při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
Podle právní úpravy v
§ 205d zákona č. 65/1965 Sb. (viz
§ 365 nového ZP) je
zaměstnavatel povinen platit zákonné pojištění pro případ své odpovědnosti za
škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání některé ze dvou komerčních
pojišťoven, které stanoví ZP (u České pojišťovny nebo u Pojišťovny Kooperativa)
a v případě pojistné události hradí náhradu škody (včetně náhrady za
ztrátu na výdělku) za zaměstnavatele zaměstnanci pojišťovna, tj. pojištěný je
zaměstnavatel.
Podle nového zákona o úrazovém pojištění
zaměstnanců bude pojištěný zaměstnanec a zaměstnavatel musí platit pojistné
za zaměstnance v rámci systému povinného sociálního zabezpečení, tj. u
zaměstnanců nebudou tyto částky zdanitelné. V případě poškození zdraví
pracovním úrazem nebo nemocí z povolání bude zaměstnanci z…